Písemné prameny o hradu a jeho majitelích jsou velmi torzovité a velmi málo vypovídají o stavebním vývoji hradu. Někdy v průběhu první poloviny 14. století vznikl nevelký šlechtický hrad zmiňovaný v pramenech nejdříve jako Rabštejn. Později, ještě během středověku, se zřejmě díky jeho malé rozloze ujalo přízvisko Rabštejnek (např. 1446 a 1450; Teplý 1997a, 39, pozn.69 a 70 - zde odkazy na prameny). Jméno Rabštejn se udrželo po zániku hradu pro vesnici v sousedství, která je přímým pokračovatelem poplužního dvora před hradem (Teplý 1997a, 39).
První osoba, kterou by bylo možno s lokalitou spojovat, je poměrně záhadný "Mathiae de Rabstein" zmiňovaný k roku 1360. Vzhledem k tomu, že jméno "Rabštejn" bylo v Čechách i na Moravě poměrně frekventované a ve zmínce není blíže specifikováno, je nutno tuto zmínku brát s rezervou (srov. Teplý 1997; 1997a).
Na přelomu 14. a 15. století byl majitelem panství Jetřich z Orle připomínaný k roku 1404, který je tak prvním spolehlivým držitelem Rabštejnka. Podle A. Sedláčka (1882, 143-144) šlo o dvě osoby Jana z Orle, opata opatovického kláštera připomínaného k roku 1377 (Sedláček 1882, 61), který měl zemřít na počátku 15. století, a výše zmiňovaného Jetřicha z Orle a na Rabštejně, který měl po předešlém převzít rodové panství.
Opat Jan z Orle se patrně o rodový majetek dělil se Štěpánem z Řestok a z Orle, kterého známe ze smírné smlouvy z roku 1368 (Sedláček 1882, 168, pozn. 8). Jetřich připomínaný k roku 1404 je patrně totožný z Ješkem z Orle a na Rabštejně, po němž je vyhlášena odúmrť roku 1405. Jetřich z Orle ručil 12. října 1404 za známého válečníka Ješka z Popovce, který se smířil s Oldřichem z Hradce. Na základě tohoto svědectví můžeme tedy shodně s J. Teplým (1997a, 39) předpokládat jeho působení v bojové družině tohoto feudála. J. Teplý (1997a, 39-40) jde však dále a na základě znění zápisu ve dvorských deskách z roku 1405 ("In Rabstyn castrum Johannes cum aliis heredibus et possesoribus bonorum in Rabstin et aliorum ad hoc spectacium intestati decesserunt." AČ XXXV, 420 č. 10) vypracoval hypotézu o smrti Jetřicha při násilném zániku hradu.
Po smrti Jetřicha připadl Rabštejnek jako odúmrť králi. Panství nabyl i přes odpor zbylých příslušníků rodu Matěj Holec z Nemošic (AČ XXXV, 421 č. 11). Ještě roku 1410 máme zprávu o Anně vdově po Ješkovi z Orle a z Rabštejnka (AČ XXXV, 432 č. 29). O osudech hradu za husitských válek se nedochovaly žádné zprávy, byl patrně vyplacen či jinak získán od Matěje Holce a vrátil se zpět do držení pánů z Orle. Patrně roku 1430 prodává Aleš z Orle hrad i s poplužním dvorem Hertvíkovi z Ostružna, který se ještě téhož roku píše "seděním na Rabštainku" (Sedláček 1882, 144; AČ I, 415 č. 36; Desky dvorské III, 732 č. 19).
Nicméně do desek zemských byla tato transakce vložena až roku 1437, a to již za Viléma z Ostružna. Vilém z Ostružna je jako Vilém z Rabštejnka uváděn i na čáslavském sněmu v roce 1440 (AČ I, 255 č. 3). Vilém z Ostružna dlouho hrad nevlastnil a roku 1450 jej prodal Vaňkovi z Vlkanova tehdy se poprvé uvádí pod jménem Rabštejnek (AČ III, 547 č. 569). K transakci došlo patrně již před rokem 1446, ale zápis do desek zemských byl proveden až 5. prosince 1450. V roce 1454 po smrti Jana zvaného Těchlovec připadl hrad jako odúmrť na královskou komoru a Ladislav Pohrobek jej daroval Petru Kdulincovi z Ostroměře a Vilémovi z Dřele (AČ III, 555 č. 630).
***
Památky archeologické a místopisné organ Archeologického sboru Musea království Českého a Historického spolku v Praze
***
Od konce 15. století drželi hrad Šárovcové ze Šárova, kteří jej roku 1540 prodali městu Chrudimi. Chrudimští jej však nepodrželi dlouho, pro účast ve stavovském povstání roku 1547 přišla Chrudim i o toto panství a hrad se opět dostal do rukou královské komory. Ještě v listopadu téhož roku byl prodán a dostal se do držení pánů z Pernštejna. V roce 1548 hrad s pustým poplužním dvorem prodal Jan z Pernštejna Heřmanu Lhotskému ze Zásmuk (AČ XX, 524č. 539). Nakonec jej roku 1575 koupil Bohuslav Mazanec z Frymburka. Roku 1585 se Rabštejnek poprvé připomíná jako pustý (Sedláček 1882, 146). Od roku 1595 drželi panství Karlíkové z Nežetic, kterým bylo pro účast ve stavovském povstání zabaveno.
Literatura:
Z pravěku do novověku. Díl 2,
Karlíkové z Nežetic. Sv. 1,2, Dějiny Karlíků z Nežetic, od jejich počátku
až do sklonku 16. století / sepsal a vydal A.P. Šlechta
Dějiny konfiskací v Čechách po r.1618 - I.II.Tomáš V. Bílek
Po roce 1623, kdy je královská komora odprodala, často střídalo majitele a v polovině 18. století bylo připojeno k nasavrckému panství.
V polovině 19. stol. romanticky upravuje hradní zříceninu majitel panství Vincenc Karel z Auerspergu a nechá zde vybudovat dvě hradní místnosti, rytířský sál a komoru. Novodobé stavební úpravy představuje jednak samo zaklenutí vstupu a osazení dveřmi, jednak vybudování nádvorní zdi a příčky paláce na západní straně. Budova tak byla rozdělena na dvě nestejně velké místnosti, z nichž větší byla vybavena dvěma pseudorománskými okénky. První bylo prolomeno v severní zdi a druhé se nacházelo na severní straně. (Baierl - Jan Musil - Petr Netolický: Současný stav a obnova zříceniny hradu Rabštejnka (k. ú. Smrkový Týnec)
***
Petr Kdulinec z Ostoměře a Smrkovic. Pohyboval se mezi přední českou šlechtou. Zúčastnil se např. v roce 1471 volebního sněmu v Praze, kdy byl za českého krále zvolen synovec Ladislava Pohrobka Vladislav II. Jagellonský. Je pravděpodobné, že byl i v českém poselstvu vypraveném k polskému králi Kazimírovi právě pro jeho syna Vladislava. Proto že se již od roku 1457, kdy zemřel Ladislav Pohrobek, opět rozdělila unie českého a uherského království spojená do té doby pod jedním panovníkem, bylo v roce 1472 po zvolení Vladislava II. Jagellonského vedeno jednání s uherským králem Matyášem Korvínem, kdysi protivníkem Jiřího z Poděbrad. Petr Kdulinec se účastnil s českém poselstvu na jednáních s tímto králem v Uherském Brodu. V roce 1474 se Petr Kdulinec účastnil i bojů proti uherskému vojsku Matyáše Korvína, byl vojákem v polském vojsku. Vojenské akce skončily až roku 1477, následující rok byl podepsán mír v Brně. Matyáš Korvín následně získal Moravu (ale jen do roku 1492, kdy zemřel). Další spíše úřední činností byla Petrova účast ve skupině šesti šlechticů, kteří měli bdít nad dodržováním církevních poměrů v Čechách - tedy smíru mezi katolíky a kališníky. Další prací tohoto výboru bylo dodržování mandátu o zákazu Jednoty bratrské, která nebyla v Čechách nikdy uznána jako církev. Až do roku 1483 se Petr Kdulinec vyskytoval mezi přední šlechtou země a byl často uváděn mezi svědky pravosti a pravdivosti různých listin. (Státník a válečník strany kališnické, táhl již r. 1447 s družinou do Míšně, kde sobě velmi hrdinsky počínal, a sloužil třem králům po sobě, Ladislavovi, Jiřímu a Vladislavovi, kteří jeho věrné služby hojně odměňovali. Jmenovitě přičinil se s Jeníkem z Mečkova platně k osvobození knížete Viktorina, obleženého na klášteře Třebíckém. Roku 1469 potřebován jest od krále Jiřího k důležitým poselstvím, r. 1470 ve veřejné hotovosti, v letech 1473-76 seděl na soudu komorním, r. 1478 vzat do rady krále Vladislava účastnil se vyjednávání s knížaty Minsterberskými, 1482 jmenován hejtmanem kraje Hradeckého, a téhož roku jel pro biskupa Augustina Sanktuarienského a provázel jej do Kutné Hory; r. 1493 na sněmu v příčině jednoty strany katolické a kališnické byl předním vůdcem strany podobojí.)
***
Hrad se řadí do východočeské skupiny šlechtických hradů s hranolovou obytnou věží, jejichž obliba vrcholí okolo poloviny 14. století, zejména za vlády Karla IV. Bude předmětem dalšího výzkumu rozhodnout, zda jde o zástupce donjonové či blokové dispozice /cf. Durdík 2000, 470/. V reakci na hlášení o rabování lokality bandou hledačů pokladů vybavených detektory kovů je od roku 2004 prováděn systematický povrchový průzkum lokality /Musil 2004/.
***
Vývrat v předpolí hradu odhalil sekundární depozici pozdně středověké keramiky. Že jde o materiál vytěžený před vznikem romantické přestavby hradu v polovině 19. století svědčí nález zlomků pivní láhve datovatelné do stejného časového období. Ačkoliv jde o druhotně uložený materiál je kupodivu chronologicky jednotný a spadá na sklonek 15. až do 1. pol. 16. století. Podobně jako v nedaleké Chrudimi se i zde vyskytuje souběžně šedé redukční zboží zdobené radélkem, hnědočerveně glazované zboží typu Husova ulice a keramika severomoravského výrobního okruhu. Skladba keramických skupin v tomto časovém období je podobná i na jiných místech regionu /Košumberk, Oheb, Žumberk, Nové Hrady ad./, a jejímu studiu bude v budoucnu věnována značná pozornost.
Předběžně se můžeme domnívat, že na Chrudimsku dochází k prolínání několika produkčních oblastí. Písemně máme doloženou přítomnost severomoravského a ledečského výrobního okruhu. Specifickou skupinou je bílé červeně malované zboží, které bylo současně vyráběno na různých místech naší republiky /cf. Gabriel - Smetana 1983/. Vzhledem k dominanci redukčního zboží se Chrudimsko odlišuje např. od Hradce Králové a severovýchodočeské oblasti, kde naopak dominuje oxidační světlé zboží. Vzhledem k dominanci šedé redukční keramiky a široké paletě užité radélkové výzdoby se jeví značná podobnost s oblastí jihočeskou a jihozápadomoravskou. Analogické tvary zejména u džbánů pozorujeme i v nedaleké Čáslavi /Čermák 1897a, 10; Čermák 1897b, 213 - 224; Čermák 1998; Frolík - Hazbauer - Charvát - Šumberová - Tomášek 1999, 44, č. kat. 215; cf. Florián 1914, 67 - 68/. Dále musíme počítat s chrudimskou místní hrnčířskou produkcí, která bohužel až na výjimky není postižena písemnými prameny. Minimálně tomu tak je u zboží typu Husova ulice /cf. Frolík - Sigl 1990/. Přesnější výsledky snad budeme znát při dalším systematickém studiu pozdně středověké a raně novověké keramiky, zejména při zpracování rozsáhlého souboru z Hradební ulice. To však ukáže až další výzkum.
PhDr. Jan Musil
V polovině 19. stol. romanticky upravuje hradní zříceninu majitel panství Vincenc Karel z Auerspergu a nechá zde vybudovat dvě hradní místnosti, rytířský sál a komoru. Bohužel druhá polovina 20. století byla pro hrad tragicky osudná. Po zestátnění v roce 1945 se pro něho nenašlo žádné využití.
V 60. letech je zdevastováno vnitřní vybavení hradu - nábytek,
kachlová kamna a začátkem 70. let se z hradu opět stává zřícenina. Zdálo
se, že i její osud bude zpečetěn, když v roce 2008 prošla tímto místem
devastující vichřice, která dokonala dílo zkázy. Stromy rostoucí ve
zřícenině totiž vyvrátily nebo silně poškodily několik posledních zdí.
Tehdejší majitel zříceniny Lesy ČR neměl o památku a její opravu zájem a
tak ji nabídl k prodeji. Osud hradu a jeho postupnou devastaci jsme již
jako malé děti vnímali a při častých hrách na zřícenině si slibovali,
že až budeme velcí, hrad opravíme.
Tento dětský sen se nám splnil v roce
2014, kdy jsme hrad od LČR koupili. Odhodlat se vrátit jako dospělí
lidé k myšlenkám z dětství, v době, kdy máte mnoho jiných starostí:
zaměstnání, rodina a hlavně síly pomalu ubývají, není jednoduché. Ale
kdo může říci, že se mu splnil dětský sen. Myslím, že ani s odstupem
času nikdo z nás nelituje, i když od roku 2018 opravy plánujeme už jen
ve dvou.
Také věřím, že zde nemá cenu se rozepisovat o tom, jak se dětské sny lišily od reality. Jaká dřina je dozdít 1 m3 zdiva, který váží víc jak dvě tuny a který není ve zdi silné dva metry skoro ani vidět. Přitom máte ty dvě tuny kamene čtyřikrát v ruce. Když kámen nesete ze stráně na hromadu, z hromady na lešení, z lešení usadit do zdi, znovu zvednout a podhodit maltou - a to musí kámen na dané místo pasovat.
Takže na vyzdění 1 m3 zdiva musíte přemístit min. 8 tun
materiálu. A to máme štěstí, že kámen nemusíme lámat ve skále jako naši
předci, ale sebereme ho ve stráni pod hradem. S tímto úkolem nám vydatně
každý rok na konci dubna pomáhají kamarádi brigádníci, kterých se vždy
sejde víc jak padesát.
Stejnou oporu v dobrovolnících máme i při letních brigádách, kdy konzervujeme a staticky zajišťujeme rozpadající se zdi, což je samozřejmě našim prvořadým cílem. Za šest let oprav jsme do hradu "vrátili" již skoro 100 m3 zdiva.
Našim zatím posledním počinem bylo
osazení původního pseudorománského okna do západní zdi hradního paláce. V
letošním roce jsme na této akci odpracovali skoro 1300 hodin. Každý
člověk si za odpracovaný den na hradě sáhne až na dno svých sil.
Ale i přes to je při práci stále dobrá nálada, vtípky nikdo nikoho nešetří a nestává se, že by někdo odcházel z hradu se špatnou náladou. Lidé se nás ptají, jak je možné, že nám chodí tolik lidí na pomoc.
Nevíme, asi když
vidí blázny, kteří se nadchli do záchrany kulturní památky, tak jim to
zkrátka nedá a alespoň na chvíli se chtějí vrátit do dětství, stejně
jako my. V neposlední řadě je zde třeba se zmínit o pomoci finanční.
Na
opravy nám přispívá Pardubický kraj, Min. kultury ČR a v poslední době i
obec Rabštejnská Lhota. Na hradě máme i malou pokladničku, kde nám
mohou finančně pomoci i návštěvníci. Tímto všem moc děkujeme.
Samozřejmě sníme i do budoucna např. o částečném zviditelnění zdí v předhradí, které se zachovaly jen jako terénní nerovnosti a jsou skryté pod zemí. Ale to vše je hudba budoucnosti. Opravovat zříceninu je totiž úkol na celý zbytek života.
Za hrad Rabštejn u Chrudimi Vít Novák a Aleš Sýkora
Na jaře roku 2006 byla při dokumentaci vývratu stromu v severním předpolí hradu zjištěna sekundární depozice pozdně středověké a raně novověké keramiky /Musil 2006a/. Celkem bylo sběrem získáno více než 59 kg zlomků keramiky a kachlů, přičemž z této polohy pochází více než 57 kg. Celkem bylo vyhodnoceno 5439 zlomků keramiky a 63 zlomků kachlů. /Josef Štěňha/¨.
