Časopis společnosti přátel starožitností r. 1959

 opis str. 216 - 221, Vít Novák

Z množství českých hradů, jejichž stavební rozbor nebyl dosud proveden, je Rabštejnek na Chrudimsku. Jistě překvapí, že byl ze skrovného počtu popisů tohoto hrádku 1.) dosud nejlepším přes sto let starý popis Heberův. Pozdější práce nepřinesly v podstatě nic nového, třebas byla mezi tím podniknuta tehdejším majitelem slatiňanského panství z rodu Aueršperků stavební úprava zřícenin, spojená s odklízením rumu a s odkrytím základů zničených částí. Doba vzniku této úpravy zřícenin, při níž byl vybudován nový hradní palác s pseudorománskými okénky, není známa. Pátrání v zemědělsko- lesnickém archivu ve Žlebech nepřineslo zatím kladné výsledky. Třeba se domnívat, že byl stavební náklad hrazen z domácí pokladny Aueršperků, jejíž účty se nedochovaly z potřebných let, tj. z let před rokem 1872, kdy ve Světozoru vyšel krátký článek o Rabštejnku, doprovázený obrázkem hradního paláce už s pseudorománskými okénky. Protože roku 1872 byl velkostatek pod správou poručníků nezletilých dětí, je třeba považovat stavební úpravu zřícenin Rabštejnka za akci romanticky založeného Vincence Karla Aueršperka (1812-1867),který provedl vykopávky na Ohbi a na Lichnici a hodlal zřídit si i světnici ve zříceninách Žumberka. Je to asi zároveň jedno z děl stavební huti Františka Schmoranze ve Slatiňanech, která předtím přestavěla aueršperský zámek ve Slatiňanech i nově vybudovala aueršperský hrad ve Žlebech. Z historických prací, jež vyšly po dokončení úprav zřícenin Rabštejnka, stojí na předním místě prvý díl Hradů a zámků od Augusta Sedláčka, tu však je popis hradu jen opakováním popisu Heberova a nepřináší nového nic, kromě zjištění hospodářské závislosti hradu na nedalekém dvorci. Sotva možno uvěřit, že by Sedláček Rabštejnek neznal. Spíše je pravděpodobné, že jej poznal v mladých letech po r. 1855, kdy se jeho otec stal soudcem v Čáslavi. Tam přijíždíval mladý Sedláček o prázdninách, zprvu jako student píseckého gymnásia, potom jako posluchač filosofické fakulty v Praze a nakonec jako profesor na gymnásiu v Litomyšli a to až do roku 1868, kdy byl jeho otec přeložen do Říčan. Tehdy dobře poznal okolní kraj Železných hor na výletech, zprvu s otcem a později sám nebo s přítelem Quisem, na Rabštejnek musel by však přijít nejpozději v první polovině let šedesátých, než byla hotova aueršperská úprava zřícenin. Sedláčkovy Paměti z mého života (Praha 1924) nedávají tu odpověď.

Když bylo v listopadu roku 1880 začato s tiskem prvého dílu Hradů, byly již připraveny pro tento díl kresby Karla Liebschera, zhotovené hned po uzavření smlouvy s nakladatelem Šimáčkem v říjnu roku 1879. Liebscherovy kresby, po pravdě řečeno velmi zběžné a malé dokumentární hodnoty, zachytily u Rabštejnka stav už po Aueršperských stavebních úpravách a podávají na místě iniciálky pohled z předhradí vpravo do hradní cesty na dvě komínovité trosky zdí paláce (vpředu s přikomponovaným bukem na trosce zdi), dále pohled zevnitř hradu na aueršperský palác (s předimensovanou plochou nádvoří) a konečně neskutečný pohled na hradní palác z údolí. Čtvrtá Liebscherova kresba, podávající (opět zkresleně) pohled od koncové skalky hradiště na severní stranu paláce s okenními otvory do světnice a na půdu v rámci, ustupujícím z líce zdiva, je otištěná v Ottových Čechách.

Kromě Hebera a na něm závislého Sedláčka popisoval Rabštejnek ještě K. Chytil v Soupisu památek. Oproti starší literatuře má navíc zprávu, že "prostora klenutá, která se zachovala, upravena jest novější dobou spolu s okénkem ven obráceným". Tento dodatek objevuje se pak v různé podobě i v popularisační literatuře, např. v Ottových Čechách, že "ze staveb hradních zachovala se jediná místnost, jež jest péčí majitele slatiňanského velkostatku upravena a pokryta". Chytil, rodem sice Pražan (nar. 1857), avšak naturalisovaný v Chrudimi, kde také studoval na gymnásiu v letech 1875-78, mohl se při popisu Rabštejnka opírat o paměť starých lidí, a jeho zprávě mohla by býti proto přikládána plná platnost. Avšak po nějaké zbylé místnosti ve zříceninách Rabštejnka, nadto ještě klenuté, není nejmenších stop. Heber výslovně uvádí, že je hrad ssutí pokrytou hromadou trosek, z níž vynikají jen na západě ještě dvě asi pět sáhů (tj. asi 9,5 m) vysoké a pilíři podepřené kusy zdiva, navzájem spojené zdí. Dnešní světnice v paláci vznikla teprve za Aueršperků vystavěním nové boční stěny uvnitř hradu a proto je nutné Cytilův záznam odmítnout.

Rabštejnek, jak se jeví dnešnímu návštěvníku, představuje polygonální hradiště na povlovné stráni, vybíhající v krátký ostroh s vysokou skálou. Plocha hradiště je vymezena ohradní zdí, zachovanou povětšině jen v základech. Brána do ohrazení, pravděpodobně jen kulisová, byla na jihu nad svahem do údolí potoka v čelní zdi proti straně příjezdu (*: nejedná se o kulisovou branku, ale složitější branský systém). Z obou konců této čelní zdi vybíhající pod tupým úhlem dvě ramena, která, postupně se lomíce obíhají kolem hradiště a končí na skalce, jíž vyznívá ostroh hradu. Příkop je jen na stranách možného útoku, jde podél čelní zdi a pokračuje podél hradby na východní stráni, dokud nezanikne v rokli pod severní stranou hradu. Přední část představuje předhadí, v zadním dílu je skála s vlastním hradem. Na nerovném předhradí šla po vyšší části cesta k bývalému mostu do vnitřního hradu. Nižší část předhradí ve východním koutu ohrady mohla pak být vyhrazena hospodářským budovám, čeledníkům, stájím atd., avšak známek po obývání předhradí není.

Zadní část, opět mnohoúhelník, tvarem podobný venkovní ohradě, je zčásti postaven na vysoké skále. Skála je však tak úzká, že se na ní vešla jen věž obdélníkového půdorysu na straně příchodu a za ní úzké stavení pomocného účelu. U těchto budov jedině z věže zachovalo se více zdiva než pouhé základy. Vedle věže nutno předpokládat kulisovou branku, k níž se přicházelo z předhradí již jen pěšky po dřevěném mostě. Hradní palác byl postaven už mimo skálu na příkré stráni a zachovaly se z něho vnější, opěráky zesílené obvodové zdi o výšce až do úrovně podlahy protilehlé pomocné budovy. Z vysoké nástavby na těchto základech zbyly jen dvě komínovité trosky v protilehlých koncích. Za Aueršperků byly dva konce vnějších zdí původního paláce spojeny uvnitř hradu novou zdí a tak vznikl nový palác. Je to přízemní budova z lámaného kamene, jejíž obvodové zdi ven z hradu obrácené jsou opatřeny zděným cimbuřím a ochozem, kdežto nová zeď uvnitř hradu je ukončena jen cimbuřím. Budova má sedlovou, šindelem krytou střechu, z větší části skrytou za cimbuřími. Okenní otvory jsou dva, oba ven z hradu obrácené. Na západu je v líci zdiva dvojdílné pseudorománské okno se středním sloupkem, zhotovené z místního pískovce. Stejné okno je i na severu, kde je převýšeno obdélníkovým ostěním okna z půdy a spolu s ním osazeno mimo vnější líc v průlomu zdiva, překlenutým pásem z pískovcových kvádříků. U obou oken bylo snad pro jejich osazení užito starších průlomů. Jisté je to u okna západního, na jehož místě má zakreslen okenní otvor také Heber na své kresbě trosek hradního paláce z roku 1845, potom vyryté J. Rychterem a přiložené do vydané knihy. Severní vypouklá stěna je na rytině bez okna, není však správně zakreslena a nemá proto dokumentační průkaznost (*: Průlomy byly oba vytvořeny nově, okénko zakreslené Heberem bylo zazděné v niže položené části zdi je nyní naznačeno). Uvnitř je aueršperská budova rozdělena příčkou na dvě nestejné části se samostatnými vchody, prostými dřevěnými otvory bez ostění v nové zdi uvnitř hradu. Menší trojúhelníková část s vestavěným komínem v západním rohu je komorou bez oken a beze stropu, kdežto druhá větší část s peudorománskými okny a se stěnami zdobenými škrábanou rustikou je obytnou místností. Její vnitřní zařízení, sestávající z kachlových kamen a z medievalisujícího nábytku o kredenci, stolu a židlích bylo demolováno v právě uplynulých letech.

Dnešní aueršperský palác zaujímá ovšem jen část plochy původního paláce. V jižním rohu komory se zachovaly šmorce na místě, odkud vycházela původní stěna paláce uvnitř hradu, dnes již zcela ztracená, podobně jako vnitřní lehké příčky. Tato stěna šla podle zachovaných stop směrem severním a spolu se stěnami pomocné budovy, věže a kulisové branky (*: nejednalo se o kulisovou branku a výškové úrovně poschodí got. hradu neodpovídají úrovni aueršperské) vymezovala uvnitř hradu nepravidelný dvorek o vyšší a nižší části. Vyšší část tvořil kraj skály, po němž šla pod věží cesta od branky. Do níže položené části pod skalou vede dnešní aueršperská branka, prostý průlom ve zdi, převýšený klenutým mostkem. Podle Hebbera byl na tomto místě ještě v jeho době nějaký blíže nepopsaný dveřní otvor, vedoucí do dělícího příkopu. Heberova zpráva není dosti průkazná, a je na místě otázka, zda tu nešlo o dodatečně vylámaný otvor pro snazší přístup k rumování. Heber byl tu sveden patrně mylným předpokladem, že prohlubenina za brankou byla sklepem.

Tento popis hradu Rabštejnka ukazuje, že je jeho poloha do značné míry nouzová. Bylo to patrně jediné, alespoň trochu vhodné místo, jež nalezl zakladatel nebo stavitel hradu na úzkém pruhu země, sotva 6 km dlouhém, jenž se potom stal středověkým panstvím rabštejnským s vesnicemi Lipinou, Smrkovým Týncem, Lhotou pod Rabštýnem a se dvory před hradem a v Sobětuších. Největší slabinou opevnění byla mírně se sklánějící plošina před hradem, příznivá pro přisunutí nejtěžších obléhacích strojů až po samé hradby. Z této neopevnitelné plošiny mohla být do vnějšího ohrazení hradu pojata jen nepatrná výseč. Tím utrpělo co do rozlohy předhradí, takže se stalo neschopným plnit svou úlohu hospodářské základny hradu a kleslo ve svém významu takřka na roveň opevněnému předmostí. Funkci hospodářské zásobárny hradu měl tu dvůr nedaleko od hradu ležící se všemi nevýhodami, které přinášela válečná doba.

Po stránce stavební opakuje se u Rabštejnka typ středověkého hradu, sestávajícího z polygonální ohrady a z centrálního jádra. Je to starší typ českého hradu, mající ve východních Čechách představitele v hradu Košumberku u Luže z konce XIII. stol. Hrad Košumberk ve své původní rozloze před rozšířením během XVI. věku o předbraní s budovou purkrabství a o nový palác sestával rovněž jen z polygonální hradby s kulisovou brankou a z centrálního jádra dosud jen neúplně zjištěného půdorysu. Jako u Rabštejnka ani tu nebylo dostatek místa na hospodářské potřeby hradu, a stál k tomu účelu dvůr pod hradem. Podstatný rozdíl mezi Košumberkem a Rabštejnkem je jen v dobových doplňcích. Část obvodové hradby Košumberka měla v lomech válcové vížky, příznačné pro fortifikační stavby z doby posledních Přemyslovců (Týřov, hradby některých měst). U Rabštejnka jakékoliv bašty na lomech obvodové hradby chybí, což možno snad vysvětlit omezenými finančními prostředky stavebníka. Výklad, že je ztráta bašt důsladkem uměleckého cítění následující doby Lucemburků, usilující o zvýšení optického účinku stavby zjednodušením obrysu ve větší celky ploch, byl by tu jistě příliš strojený. Zcela určitě je však důsledkem pokroku uměleckého nazírání v době Karlově druhý rozdíl mezi srovnávanými hrady. Centrální jádro Košumberka bylo bez věže, to, co je dnes za věž pokládáno, je ve skutečnosti mohutný opěrák z XVI. věku. Naproti tomu u Rabštejnka je do čela centrálního jádra postavena vedle brány proti straně příchodu čtyřboká věž, která zároveň kryje budovy za ní položené proti útoku z nejslabší strany hradu. Sama myšlenka věže vedle brány s funkcí obrany brány a krytí hradu není nová, je opět dědictvím z XIII. věku, ať už ona věž stála samostatně za hradbou (Rychmburk, Valdek, Michalovice), nebo přímo v hradebním prstenci (Zvířetice, Jivno, Šelmberk, Helfemburk, Prácheň, Bezděz). Novinkou je, že dřívější výlučně válcová věž opticky nevyhraněná, je tu nahrazena věží hranolovou s vymezenými plochami, kterou včlenila do staveb českých hradů doba Karlova. Z četných dokladů (ve východních Čechách Žampach, Brandýs nad Orlicí) je pro srovnání s Rabštejnkem velmi vhodný hrad Lopata na Plzeňsku z let 1367 - 77. Půdorys vstupní části do hradu je tu shodný velmi nápadně.

Celkem možno řící, že byl Rabštejnek na Chrudimsku postaven podle starších stavebních tradic českých hradů s přibráním nových prvků, které přinesla doba Karlova. Nemohl tedy být tento hrad postaven dlouho před rokem 1360, kdy se objevuje první známý majitel Matěj z Rabštejna (Mon. Vat. II. čč.1063 a 1965). Pro svůj čistý tvar, neporušený pozdějšími přestavbami, zaslouží si určitě pozornosti, kterou zvyšuje ještě další okolnost, význam Rabštejnka jako společenského dokladu života bohatého jednotlivce v polovině XIX. stol. V tomto dalším významu má rovné postavení s jinými hrady, například s Valdštejnem nebo s Klenovým, na nichž rovněž byly v téže době prováděny pokusy o navrácení původní podoby. Výsledky romanticky založené restaurační činnosti na českých hradech jsou ve všech případech pochybné umělecké hodnoty a lze je obzvláště cenit jen jako projev určité doby a určité třídy. Tak je tomu i u Rabštejnka, kde románská okénka nového paláce, převzatá z falcí německých císařů, nijak se nehodí ke gotickému hradu, a nepříznivě působí i ve zřízené světnici škrábaná rustika, jež přísluší výlučně stěnám vnějším.

(*  - informace zjištěné průzkumem po roce 2014.)