Čeňek Florián, vydáno 1935, opis str. 8. - 9.,Vít Novák
Nejstarší nám známý držitel statku (zboží)orelského, jehož jméno jest dochováno, byl rytíř (miles) Mikuláš z Orle. Ve službách krále Karla a jeho kanceláře byl s Matějem z Rabštejna. Rabštejnem se tu rozumí Rabštejnek za Slatiňany. Mikuláš se dožadoval na papeži Inocencovi VI., aby jemu, pak Matějovi a ještě šesti jiným v kanceláři zaměstnaným, jež by si Mikuláš jmenoval, v hodině smrti poskytl odpuštění všech hříchů. Vedle toho ještě žádal, aby mohl s přáteli navštívit Svatou zemi (Palestinu) a zámořské kraje, maje při tom na mysli případnou podporu ze strany církevních institucí. V obojím případě, jak vysvítá z doložky (Fiat t.j. staniž se), bylo žadateli vyhověno 10. března 1360, což se ostatně nestalo bezplatně. Tehdy také urozenému pánovi Mikulášovi z Orle (nobili viro Nicolao de Orle) vydán v Avignoně papežský list, povolující, aby mu kněz v hodině smrti poskytl plné odpuštění všech hříchů. 4.)
Více o Mikulášovi nevíme. Zdá se, že se dožadoval papežského svolení snad právě před cestou do Palestiny. Nevíme však, odebral-li se tam nebo ne a odebral-li se, zda se vrátil.
Po osmi letech jest náhodně doloženo již jméno Štěpána ze Žestok jinak z Orle (de Zestok alias de Orle) 5.) Jest uvedeno mezi svědky při smírné smlouvě mezi opatem podlažického kláštera a litomyšlským biskupem Petrem Jelitem, uzavřené v Litomyšli 17. listopadu 1368. Nevíme byl-li bratrem nebo jinak příbuzným s Janem z Orle 6.), roku 1366 správcem dvorů kláštera opatovického, kterému papežská listina z r. 1367 udělila také plnomocné odpuštění hříchů v případě smrti.
Po řadu let neslyšíme poté o držitelích Orle. Jmenuje se v ten čas několik pánů z Orle. Tak na samý sklonek 14. století lze položiti Jana z Orle a Rabštejna (Rabštejnka), jehož, i dědiců odůmrť byla v Chrudimi prohlášena r. 1405. 7.) V témže zápise desk dvorských se činí zmínka o sirotcích Mikuláše z Orle. Nástupcem Janovým na panství rabštejnském (později slatiňanském) byl Jetřich z Orle, totožný snad s Jetřichem ze Žestok. Ale o žádném z nich nelze s jistotou tvrditi, že by byl též držitelem Orle. Leč na počátku 15. stol. vlastní Orel držitel panství dašického Mikuláš Barchovec z Barchova. Statek orelský získal s rukou manželky své. R. 1409 na zboží dašickém manželce Bětce, dříve vdově z Orle zapsal 200 kop grošů 8.) a 26. dubna 1411 ještě na svých dědinách v Orli 100 kop gr. věna s tou podmínkou, přežije-li svého manžela, že musí zůstati ve vdovském stavu. 9.) Pan Mikuláš žil v době vzrušené, kdy většina českého národa v listech ke koncilu kostnickému protestovala proti upálení M. Jana Husa a pohaně tím celé zemi způsobené a zapsala se, že kazatelů zákona Kristova chce hájiti až do vylití krve. A mezi těmi, kdož přivěsili r. 1415 svou pečeť ke stížnímu listu, byl i pan Mikuláš Barchovec. 10.) Sedláček v Úvahách o osobách v stížních listech 1. 1415 psaných 11.) o něm ještě píše, že pocházel z Hradecka a zemřel za válek husitských. Když r. 1437 byla prohlášena odúmrť statku dašického, bylo v Chrudimi také provoláno věno někdy Bětčino, 200 kop na Dašicích a100 kop na Orli, jež si vyprosil Bětčin syn Aleš z Orle, držitel Rabštejnku, 12.) prodal však Rabštejnek s příslušenstvím 5. června 1437 Vilémovi z Ostružna. 13.)
4. Monumenta Vaticana, II., 424, č.1063 a 1064.
5. Archiv měst. v Litomyšli
6. Jan z Orle zvolen byl opatem kláštera opatovického po smrti opata - kronikáře Neplacha 2. října 1371 a potvrzen 13. listopadu 1371. Klášter za Janova opatování hospodářsky prospíval a sílil, neboť opat Jan kupoval značné statky, méně vhodné vyměňoval za vhodnější i hotové peníze uhospodařil. Vinikající tento muž a hospodář zemřel 16. března 1389. Viz. Nohejlová, Příběhy kláštera opatovického, str. 29.-32.
7. DD. 14, 275.
8.) Od roku 1300 se razily české groše a počítaly se na kopy. Drobné byly denáry. Za Václava II. bylo možno koupiti za groš zboží asi v ceně 30 Kč, kolem roku 1420 již jen v ceně 17 Kč. Od dob Jiříka Poděbradského se začalo počítat na kopy míšenské. Dvě kopy míš. se rovnaly kopě české. Od časů Ferdinanda I. se počítalo také na zlaté o 60 kr. kopa míšenských měla 70 kr. českých grošů, i když se na ně počítalo, již nebylo. Kupní síla zlatého rýnského byla r. 1526 asi 220 Kč, ve 2. polovici 17. stol. 120 Kč.
9. Emler, Pozůstatky desk, II., 79. Archiv český, III.,479.
10. Novotný, Hus v Kostnici a česká šlechta, 79.
11. Čes. Čas. Histor., 1917, 322.
12. DD. 16, 336, 339.
13. Emler, Pozůstatky desk, II., 170.